Druhý pokus ministerstva průmyslu o rozjezd fondu, který by podporoval inovace, je tady. A zase je u toho Petr Očko. Mezi zapojenými ministerstvy už se pohybuje dokument nadepsaný stroze – Národní inovační fond. 

Současný ředitel Odboru podpory finančních nástrojů na ministerstvu průmyslu se svým týmem nový fond staví jinak, než ten první, který skončil neslavně. „Nepůjde už jen o seed investice, ale naopak. Chceme jít i do ještě ranější fáze, a naopak i do pokročilejších kol financování,“ tvrdí Očko.

„Zaměření investiční strategie fondu bude směřovat rovněž do oblastí, které v současnosti soukromé fondy rizikového kapitálu v ČR pokrývají pouze okrajově – prvotní, prototypové, fáze a high-tech obory mimo ICT s delší dobou návratnosti. Nově bude NIF přispívat k vytvoření systému komercializace výsledků výzkumu a vývoje, který dosud v rámci podpory z fondů EU spadal do gesce MŠMT,“ tvrdí studie proveditelnosti, kterou by se měla v září zabývat vláda. 

Odvážné cíle

Ministerstvo průmyslu si od nového fondu slibuje velké věci. Do roku 2020 by chtělo „dosáhnout objemu nových investic rizikového kapitálu v ČR ve výši 10 milionů eur ročně, dosáhnout vzniku čtyř nových fondů rizikového kapitálu, provést alespoň jeden exit na burze nebo jiné platformě“ nebo do konce roku 2023 podpořit minimálně devadesát projektů. 

„Návratnost prostředků, které skrz fond přivedeme do startupové ekonomiky, jsme stanovili na devadesát procent. Je otázka, zda je to hodně nebo málo,“ vysvětluje Očko s tím, že k tomu, aby se akce zaplatila, by pak stačil jeden úspěch typu AVG. 

„Má-li fond skutečně naplňovat avizovanou úlohu podporovat startupy v nejranějších fázích, a skutečně do nich směřovat značnou část investic, pak je devadesátiprocentní návratnost velmi optimistická,“ komentuje ovšem Očkovy plány šéf brněnského JIC Jiří Hudeček. 

Stát, unie a investoři

Samotný vznik fondu zdůvodňuje Očkův tým problémy, které trápí celou evropskou scénu high-tech podnikání. Nedostatek seed investorů, nedostatečný trh s cennými papíry a především nedostatek připravených projektů s potenciálem. 

Podle studie MPO získalo v letech 2011 až 2013 investici 15 tuzemských firem. Jen u osmi z nich šlo o počáteční seed investici a patnáctka projektů si mezi sebe rozdělila 23,5 milionu eur. 

Do investování nových fondů se budou muset zapojovat i soukromí investoři. Podle studie NIF se na seedové investici budou muset soukromí investoři podílet minimálně deseti procenty. U projektů, které působí na trhu méně než sedm let, už by mělo jít o čtyřicet procent a výše.

Stihne se to?

Na rozdíl od prvního fondu nejsou teď úředníci tlačeni časem. Naopak mohou fond plnit penězi z fondu OPPIK až do roku 2023. „Rádi bychom fond rozjeli už příští rok na podzim, ale už teď slyšíme od různých institucí názory, že to je hodně ambiciózní termín,“ tvrdí Očko. 

Pokud totiž vláda projekt schválí, rozjedou se přípravy fondu, ve kterém bude hrát roli i ČNB, která musí pravidla fungování budoucího fondu posvětit. 

O tom, kdo konkrétně bude peníze rozdělovat, se ještě rozhodne. Ve hře jsou dvě varianty. Jednou z nich je zapojení Evropského inovačního fondu (EIF), který by peníze rozdělil tuzemským fondům podle jasných pravidel. „EIF má se správou investičních fondů řadu zkušeností, které můžou být užitečné zejména v začátcích Národního inovačního fondu. V dalších fázích fungování z nich může Česká republika vyjít a případně předat správu vlastní instituci,“ říká Hudeček.

Druhou možností je založení nové firmy, která by peníze rozdělovala s tím, že by v ní mělo výraznější vliv ministerstvo. "Předpokládáme, že i pokud to bude varianta samosprávného fondu, zaangažujeme EIF jako poradce při realizaci fondu,“ prorokuje Očko. 

Na Slovensku to jede

Slováci zvolili model „EIF“. Trvalo sice čtyři roky, než se první dva fondy rozjely, ale podle prvních výsledků to docela funguje. Podle zástupců slovenských fondů museli pro získání peněz projít tvrdým standardizovaným výběrem včetně due-dilligence. Každopádně je pro startupy připraveno kolem 30 milionů eur. "Za poslední rok se na Slovensku díky fondům udělalo kolem dvacítky investic. A my můžeme debatovat, jestli je to dobře nebo špatně,“ komentuje situaci na Slovensku Andrej Kiska z Credo Ventures.

„Českou podnikatelskou scénu ale může víc rozhýbat i sekundární efekt fungování takového fondu. A to zvyšování povědomí o tom, že se u nás dá podnikat i bez koruny, má-li člověk dostatečně kvalitní nápad, který je schopný dotáhnout. A i když investice nevyjde, že za případný neúspěch nehrozí doživotní zadlužení nebo kriminál. Hodnota takové psychologické podpory ochoty vrhnout se do podnikání je nevyčíslitelná,“ komentuje možnou budoucnost fondu Hudeček. 

O fondy nebude nouze

Ne všichni ale sledují státní nadšení pro podporu startupů s optimismem. „Startupy ani podnikatelé státní peníze nepotřebují. Kdyby šly tyto peníze do vzdělávání a do školních kurzů typu iCollege, výsledky by přišly také. Sice až za pár let, ale byly by trvalé,“ říká Nikola Rafaj ze startupového akcelerátoru StartupYard. 

Národní inovační fond nemá být jediný, do kterého by se ministerstvo průmyslu chtělo zapojit. EIF připravuje i takzvaný Středoevropský fond fondů. Ten čerpá ze zkušeností podobného projektu, který už dnes běží v pobaltských zemích. Cílem jsou menší a rychle rostoucí inovativní firmy, které potřebují prostředky na další růst. 

V rámci SFF by se měl vytvořit fond za účasti Česka, Slovenska, Rakouska, Maďarska a Slovinska. „Jednání o zapojení do tohoto fondu teprve probíhají,“ vysvětluje Očko.