České firmy jsou pohodlné a nebudují dostatečně "brand - Made in Czech Republic"

V Česku se stále častěji objevují zahraniční start-upy. Vede je sem i Jihomoravské inovační centrum (JIC), které letos otevřelo svou soutěž pro začínající firmy zahraničním projektům. "Češi jsou často líní a potřebují vidět, co je to konkurence," říká Michal Hrabí, manažer z JIC.

Na svět podle něj nyní spíše ztrácíme, než ho doháníme. "Zpohodlněli jsme, máme se moc dobře. V zemích mimo západní země musí firmy neuvěřitelně dřít," komentuje příchod zahraničních start-upů na tuzemský trh Michal Hrabí z Jihomoravského inovačního centra (JIC), které mj. pořádá i soutěž StarCube. Ta pomáhá začínajícím firmám.

"Je potřeba ukázat českým firmám, jak dokážou pracovat v zahraničí a ukázat jim, že konkurence existuje všude na světě - ve vyspělých i rozvojových zemích. Měli jsme ve StarCube týmy z USA, Itálie, Palestiny, Jordánska, Ruska... Dobrá konkurence pracuje 24 hodin každý den. Naši jsou v tomto často pohodlní," říká Michal v rozhovoru pro IHNED.cz

Musíte zahraniční start-upy přesvědčovat, aby tu začaly svůj byznys?

To není nutné, StarCube pro ně byla příležitost. Aktivně jsme nicméně dali do světa vědět, že se v Brně pořádá soutěž pro start-upy a že je otevřená zahraničním týmům a je celá v angličtině. Využili jsme partnerskou síť Microsoftu, mají po světě stovku inovačních center a podobné cíle jako JIC.

Přerostli jsme se StarCube možnosti českého trhu, a proto jsme program otevřeli i zahraničním týmům. Ty mají být především impulzem pro ty české. Do Brna přijede někdo, kdo je ochotný dělat tři měsíce v cizí zemi, jazykově i kulturně vzdálené. Jsou neskutečně pracovití, na rozdíl od jejich domácího trhu se jim tu v mnoha případech daří získat investora.

Věří čeští investoři zahraničním projektům?

Jsou u nich zvyklí na výsledky. Je to o schopnosti těch lidí dodávat výsledky.

České start-up tedy zatím západní svět jen dohánějí?

Spíše ztrácíme, než doháníme. Zpohodlněli jsme, máme se moc dobře. Pokud vystudujete vysokou školu a jste technologicky zaměřený člověk, stát se o vás postará, nějaké zaměstnání vždy najdete - to stačí na relativně pohodlný život. Mimo západní země musí firmy neuvěřitelně dřít.

Je toto ten důvod, proč začnou Palestinci podnikat v Česku?

Myslím si, že je to kombinace příležitosti, která se naskytla (včetně prodeje a distribučních kanálů, které doma nemají), a možnosti získat investora jednodušeji než doma. Na poušti v Dubaji například vznikají "oázy vývoje", jsou ale minimálně o pět let za Evropou. Tamní boháči mají peníze, ale nevědí, jak je využít na rozvoj nových firem.

V Česku ale zahraniční firmy najdou "jen" regionálního investora, není to problém?

Svým způsobem ano. Řeší to založením pobočky v USA a tady u nás. Pod dohledem investora pak jejich tým dál roste.

Roste zájem o český start-upový trh ze strany zahraničních firem?

Je potřeba ukázat českým firmám, jak dokážou pracovat v zahraničí a ukázat jim, že konkurence existuje všude na světě - ve vyspělých i rozvojových zemích. Měli jsme ve StarCube týmy z USA, Itálie, Palestiny, Jordánska, Ruska... Dobrá konkurence pracuje 24 hodin každý den. Naši jsou v tomto často pohodlní. Je potřeba jim ukázat, kam až se dá dostat za tři měsíce.

Vyrážejí i české start-upy stejnou cestou do zahraničí? Jsou úspěšné?

Ano, například Videoflot byl teď v Chile. Několik firem využívá program CzechAccelerator, směřují především do USA. Některé toho využijí a některé ne. Bez výjezdu do zahraničí nicméně nelze rozvíjet firmu s ambicí úspěchu na globálních trzích. Musíte se bavit se svými zákazníky, Skype na to nestačí.

A není to tak, že utíkáme na západ. Rád bych, aby si čeští podnikatelé říkali, že americký trh není ten jediný správný. Většina rozumných šéfů to tak dělá, ale začátečníci vidí jedině Silicon Valley. Přitom je tu Izrael, Velká Británie, Rusko... Některé země jsou v tomto ještě neobjevené - v biotechnologiích je to Singapur například.

Co by ještě pomohlo českému start-upu?

Každý člověk je pohodlný, a dokud vás nevyžene něco z vaší zóny komfortu, nemáte důvod ji opustit. Buď se tedy musíme dostat do velkých problémů, nebo potřebujeme ještě jednu generaci, která už bude fungovat vysloveně v tržním prostředí. To jsou věci, které nám pomůžou a za deset let bude naše země vypadat jinak.

České republice pomůže, když nebude známá jen kvůli historickým památkám, pivu a hokeji. Značka "Česká republika" je slabá a mít zde firemní centrálu na zákazníky zatím nefunguje. Funguje to například ve Švýcarsku. Je to malá země, ale dokázala vybudovat značku "Swiss Made".

Kdy může být Česko takovou značkou?

Musí se propojit aktivita ze zdola a shora, potřebujeme opravdové lídry, jejichž motivací není si hrabat do vlastního koryta. Kombinace historie, kultury, dobrého života a technologií - to je budoucnost. V České republice byli vždy chytří lidé, v minulosti jsme patřili mezi technologickou velmoc. Proč by to nemohla být znova realita? Je potřeba se nestydět za značku Česko. Neprodávat "šunty" a za 20 let budeme mít značku jako ve Švýcarsku.

Přesné strojírenství, elektronové mikroskopy, bezpečnost (antiviry), kardiochirurgie, neurochirurgie - v tom jsme už dobří, ale nejsme na to dostatečně hrdí. Musíme hledat mezioborové spojitosti, v moderním světě vznikají nové věci kombinací různých přístupů a odvětví.

Cesta je ve využívání hlubokých znalostí, nikoli "low-tech" projektů. Takových musí být hodně, aby mezi nimi mohl vzniknout "high-tex" projekt. Pokud se obecně bude zvyšovat podnikavost, pak to půjde. Je potřeba zlepšovat image podnikání, že už to není Viktor Kožený, ale Jobs, Zuckerberg a další.

Zdroj: iHned.cz, Karel Tinl