Před necelými dvěma lety převzal Jiří Grund po otci úspěšnou rodinnou továrnu na výrobu koupelnových předložek a doplňků v Mladých Bukách na úpatí Krkonoš. Tvrdí, že právě odtud je na nejvyšší české hory ten nejhezčí výhled. Od roku 2005 inklinuje k buddhismu.
Konkurenti mu skepticky předpovídali, že až se do byznysu položí naplno, vystřízliví. To se ale nestalo - z východní filozofie si Jiří Grund bere hodně nejen pro svůj život, ale i pro řízení firmy.
"Na Západě panuje mylná představa, že buddhismus je jakési wellness náboženství. To ale není pravda, buddhismus je naopak velmi tvrdý. Tam není odpuštění. Všechno, co uděláte, si nesete s sebou," říká.
Je umělecky založený. Byl to on, kdo rodinu ještě v době, kdy továrnu vedl otec, přesvědčoval, že spolupráce s profesionálními designéry se jim do budoucna vyplatí.
HN: Jako životní filozofii jste přijal buddhismus. Jak jste se k němu dostal?
Říká se, že v životě nejsou náhody, ale tohle by se za náhodu označit dalo.
Někdy v roce 2005 jsem viděl dokument o Bhútánu a zaujal mě jejich koncept měření "hrubého národního štěstí" a také to, že limitují počet zahraničních turistů v jejich zemi. Řekl jsem si, že takový stát musím navštívit. O rok později jsme se tam s bratrem vypravili.
Ještě předtím jsem si četl o buddhismu různou literaturu, protože jsem chtěl být na cestu připravený, pochopit, proč místní lidé takto uvažují. Při četbě jsem si uvědomil, že s 90 procenty těch věcí souhlasím a zbývajících deset procent mi otevřelo oči, kam se ještě mohu posunout.
První milion jsem vydělal na Barrandově, přiznává Václav Marhoul. Vadí mu klientelismus - čtěte ZDE
HN: Co jste během cesty v Bhútánu zažil?
Na vlastní oči jsem viděl, že tam podle principů nenásilí a práce pro ostatní žije celá společnost. Viděli jsme neuvěřitelně přátelské lidi, kteří se s námi rozdělili i o to málo, co měli. Viděl jsem, jak jim záleží na kulturním odkazu a pospolitosti.
Bhútánský panovník třeba rozdává ze svého půdu nemajetným. Ví, že jeho posláním je být ku prospěchu ostatním, a podle toho vládne. Zavedl turistické restrikce, kdy jako zahraniční turista platíte pevnou částku na den - tehdy to bylo 100 dolarů - a bydlíte ve vlastním stanu. Tyto peníze panovník věnuje na výstavbu škol, zdravotnictví a celé infrastruktury.
Tehdy mě napadlo, co by si Bhútánci asi pomysleli o naší politice a způsobu života.
HN: Prolíná se vám buddhismus i do řízení firmy?
Buddhismus pro mě znamená, že jsem našel smysl života. Mým úkolem není hromadit majetek, ale být ostatním užitečný.
Když takhle přemýšlíte, ulehčuje vám to spoustu rozhodování. Když si uvědomíte, že peníze pro vás nejsou na světě to nejdůležitější, tak si i vybíráte zákazníky. Nedodáváme například do určitých řetězců, protože mají neetické jednání. Nespolupracujeme s určitými dodavateli, protože se nechovali korektně. Nejpodstatnější je být příkladem ostatním.
Buddhismus znamená, že v kritických situacích zachováte klid mysli a dokážete se na věci dívat nestranně, nikomu nenadržujete. Tímto způsobem pak dokážete hodnotit i pozici své vlastní firmy na trhu a v tom je velká síla.
Český designér vydělává na tom, že postavil vodní dýmku na hlavu. Kupují ji i šejkové.
Spousta lidí na Západě si myslí, že buddhismus je jakési wellnes náboženství, měkké a všeobjímající. Že si zapálíte svíčku a trochu zameditujete. Buddhismus je ale velmi tvrdý, hlavně k vám osobně. V buddhismu z vás nikdo vinu nesejme, tam není odpuštění. Všechno, co uděláte, si nesete s sebou.
HN: A nedívají se na vás kvůli buddhismu byznys partneři s despektem?
To bylo dřív. Mysleli si, že až firmu naplno převezmu po otci, vystřízlivím. Ale je to spíš naopak. Vidím, že ty věci fungují. Byznys se mi stal radostí.
Není to taková ta hra kdo s koho, kdo má lépe propracovanou smlouvu, ostřejší lokty a kdo koho nachytá na jaké kličce.
HN: Většinu výrobků prodáváte v Rakousku, Německu a Švýcarsku. To jsou dost civilizované země, takže tam se asi z podstaty setkáváte se slušnými lidmi...
Je to tak. My jsme za celou dobu našeho podnikání nedali jediný úplatek. Podnikáme v odvětví, které politiky vůbec nezajímá, a také na trzích, kde panuje vysoká kultura.Tam se nikdo nepřetvařuje.
Nevýhodou těchto trhů zase je, že jsou velice konzervativní a hrozně dlouho trvá, než se něco změní.
HN: Do firmy jste, ještě v době, kdy ji vedl váš otec, přinesl spolupráci s profesionálními designéry. Jak jste je přesvědčoval, aby s vámi spolupracovali?
Spíš než oslovit designéry byl problém přesvědčit rodinu, že ty vynaložené peníze jsou adekvátní a že se nám do budoucna vyplatí. Ze začátku to bylo těžké.
První designérské kolekce nebyly ještě tak precizně vypracované a neměly zase tak velký ohlas, že by se nám zásadně zvýšil obrat. Trvalo několik let, než jsem se naučil s tímto pracovat, než jsme zjistili, co který trh vyžaduje. Naši návrháři už jsou na to vytrénovaní. Vzali jsme je do Německa, ukázali jim obchody, seznámili je s místním vkusem.
Byznysmen Frolík: Korupce existuje všude na světě, v Česku je jen víc vidět.
Když vezmeme nového designéra, je vidět, že mu tato zkušenost chybí. Navrhne esteticky krásnou věc, ale na trhu neuplatnitelnou.
HN: Jaký design koupelnové předložky nemá šanci?
Jeden návrhář teď vytvořil úžasnou kolekci. Vycházel z anorganických tvarů krystalů a celého moderního hnutí architektury.
Naše zkušenost ale říká, že spotřebitel si nechce dát na zem něco, co připomíná rozsypané střepy nebo co vypadá jako mříž. Tyto věci prostě nefungují. Nikdo nechce stát bosýma nohama na kanále, stoupnout si podvědomě na rozbitou lahev.
GRUNDOVI A BYZNYS
Začátek v obýváku
Jiří Grund starší dal po sametové revoluci výpověď ve státním podniku a začal s manželkou nejprve doma v obýváku v Mladých Bukách šít koupelnové předložky. Podařilo se jim uspět hlavně v zahraničí - většina dnešní produkce se prodává v Německu, Rakousku a Švýcarsku.
Firmu staršímu synovi...
V lednu 2011 řízení firmy převzal starší syn Jiří (1973). Ten se dlouhodobě zajímá o umění a design. Prosadil ve firmě spolupráci s návrháři, jako je například Blanka Matragi, Luigi Colani nebo Alessandro Mendini.
... hotel mladšímu
Kromě textilní továrny provozují Grundovi v Mladých Bukách od roku 2009 také wellnessový Hotel Grund Resort Golf & Ski. Hotel dostal na starost druhý z Grundových synů, mladší Jan (1975).
HN: Firmu jste po otci převzal před necelými dvěma lety. Otec vás na to předtím připravoval, nechal vás projít různými pozicemi ve firmě, poslal vás do Německa do vaší dceřiné společnosti, abyste všechno do detailu poznal. Která z těchto vystřídaných pozic vás nejvíc bavila, ze které jste si nejvíc vzal?
Určitě to byla práce s designéry. Při té z ničeho vytváříte kolekci, zhmotňujete myšlenky a dokážete tím oslovit jiné lidi, jiné kultury - to je úžasný proces. Ten čas, který jsem mohl trávit jen tvořením a výběrem kolekcí, mi docela chybí.
EKONOM mapuje rodinné firmy: Podzimkovi sbírali manažerské zkušenosti u skautů.
Pak jsem se podílel na prodeji. Sestavil jsem v Německu prodejní tým a obchodní strategii, kam půjdeme a na jaké segmenty se zaměříme. To mě také hodně bavilo. Už méně mě oslovovaly ty účetní a provozně-výrobní záležitosti.
HN: Přemýšlel jste někdy nad tím, čím byste se živil, kdybyste se nenarodil do rodiny Grundových?
Určitě bych byl aktivní sám za sebe, pravděpodobně v byznysu. Ještě jako dítě za socialismu jsem snil o tom, že budu mít vlastní firmu. Možná bych působil v cestovním ruchu nebo dělal něco s uměním.
Zcela jistě bych ale nebyl úředníkem. Dělat stále jedny a tytéž úkony a nikam se vnitřně nevyvíjet - to by mě zabilo. To bych šel raději kopat nebo jezdit s traktorem.
HN: Začínáte už připravovat své dva syny, kterým je 9 a 11 let, na to, že po vás zřejmě jednou firmu převezmou?
Vůbec ne. Nechci je zatěžovat nějakou přípravou. Chci, aby byli svobodní. Pokud to jednou budou chtít převzít, tak ano, pokud to bude jejich rozhodnutí. Pokud se ale rozhodnou pro jiný obor, budu je podporovat. Nebudou se ale moci spoléhat na to, že příjmy z firmy Grund jim budou financovat jejich pohodlný život.Chci, aby synové byli soběstační.
Teď jsem jim třeba nechtěl koupit herní konzole. Ale nabídl jsem jim, že si na ně mohou vydělat sami, takže dostali možnost a pomáhají ve skladě. A tam, když jsou v práci, se už začínají projevovat určité charakterové vlastnosti.
Starší syn prý toho mladšího diriguje, také už okouknul, jak to tam ve skladě dělají, a začíná jim radit, že by mohli jinak tisknout faktury a podobně.
