NA PIVKO S INVESTOREM, VOL. 5

Už po páté se sešli investoři z Busyman klubu jako rytíři u kulatého stolu v restauraci Katr v rámci našeho setkávání v rámci formátu "Na pivko s investorem". Téma bylo tentokrát velice zajímavé:

 „Přístup startupu k budování hodnoty neboli sprinteři versus maratonci.“

Jako první si vzal slovo náš nový člen a bývalý vrcholový manažer světového formátu Miroslav Šole, který je toho názoru, že v businessu jsou dva přístupy jak budovat hodnotu. Buď to děláte zejména pro peníze a jste orientováni na tvrdá data, tabulky a návratnost investice s tím, že všechny ostatní parametry jsou sekundární. Nebo jste srdcař, který to dělá zejména proto, že ho to baví, naplňuje a věří v úspěch daného řešení. Naše diskuze se tímto názorem dala pořádně do pohybu, zdálo se, že u stolu sedí více srdcařů, ale byli tam i ti, kteří nekompromisně sledují tvrdá data! Perfektní kombinace! 

Padlo několik velice zajímavých příkladů sprinterů, jako je například Uber, který asi všichni známe. Tento startup raisuje miliardy a miliardy dolarů, ale stále generuje miliardové ztráty. Na druhou stranu Facebook se účastnil 14 kol fundraisingu a získal více než 2 miliardy dolarů od soukromých investorů z řad andělů a fondů před jeho IPO a trvalo mu řadu let, než překlopil své hospodaření do zisku. Podařilo se a Facebook je nyní jedna z nejhodnotnějších firem na světě. Názor některých členů klubu, že se jedná spíše o výjimku a nelze tedy srovnávat s "běžnou praxí" byl ale asi na místě.

Následně se diskuze stočila na téma současného způsobu financování startupů, kde foundři většinou zaměřují maximum své energie na přípravu nových a nových pitchů a obíhání investorů, aby jejich zdroje nevyschly. Sprintují. Náš partner Jarda Weiss, který pracoval pro řadu tradičních nadnárodních korporací, které existují desítky let, nám sdělil jeho pohled na věc, jak tyto většinou rodinné firmy ze začátku budovaly hodnotu postupně a předávaly ji dalším generacím bez nutnosti ohromných investic od externích partnerů. Zkrátka a dobře museli si na svojí expanzi a rozvoj vydělat sami. V sedmdesátých letech ale v Americe nastoupily  na trh fondy soukromého kapitálu, které začaly poskytovat finance v různých fázích životního cyklu firem. Dnes stojí venture kapitálové fondy za řadou úspěšných startupů a tento způsob financování firemního rozvoje se stal zcela běžným. Svět nekompromisně zrychluje a mnozí foundři jsou pod velkým tlakem dostat své řešení do světa velmi rychle, než to udělá konkurence z jiné části světa. Na to potřebují kapitál, kterého je ve světě v rukou investorů nyní přebytek.

Jaký přístup je tedy ten správný?

  • Sprinterský - kde mladé firmy sprintují, aby získaly kapitál a akcelerovaly tak svou expanzi a rozvoj svého podnikání?
  • Nebo klasický způsob, který zde nazýváme maraton, kde společnosti financují svůj rozvoj ze zdrojů, které si sami vydělají?

Nejlepší způsob je vždy kombinace několika faktorů, svět není černobílý, jak jsme se několikrát přesvědčili. Je přeci chytré akcelerovat svůj rozvoj penězi investorů, ale zároveň přísně dbát na návratnost investovaných peněz. Není dobré spoléhat na to, že když dojdou peníze, přijde jiný "bohatší" investor, který vytluče klín klínem! Když chceme vidět naši budoucnost, musíme se podívat do historie a vzít si z ní to nejlepší poučení. Na druhou stranu rodinné společnosti by neměly ignorovat současné směry moderního financování.

Děkujeme všem za účast a přínosnou a zajímavou diskuzi. Těšíme se na příště!

Autor: 
Jan Brody