Ve čtvrtek jsem měl příležitost (Jakub Domitra) zúčastnit se 16. společné schůze Podvýboru pro vědu a vysoké školy a Podvýboru pro podnikatelské prostředí v prostorách Poslanecké sněmovny ČR. Téma? Efektivita českého systému vědy, výzkumu, vysokých škol – a především znalostního transferu, tedy propojení akademického světa s podnikatelskou a aplikační sférou.

Jednání vedli poslanci Jan Berki a Viktor Vojtko. Pozvání přijala široká paleta zástupců z ministerstev, vládních agentur, Akademie věd, vysokých škol, ale i soukromého sektoru. Společně jsme debatovali o tom, co v systému (ne)funguje, jak ho zefektivnit, a hlavně – jak nastavit prostředí, které bude dlouhodobě přívětivé pro vznik a udržení znalostní ekonomiky v Česku.

Co mě zaujalo?

• Upřímnost diskuze. Nešlo o formální setkání, ale o otevřenou výměnu zkušeností, názorů i frustrací.
• Sdílený zájem. Všichni přítomní napříč sektory věnovali svůj čas složitému tématu, které má obrovský vliv na naši budoucnost.
• Překryv světů. Diskuze se nevedla jen v rovině „věda vs. byznys“, ale zaznívaly hlasy o potřebě lepšího řízení, podpory, financování i flexibility v systému.

Měl jsem možnost přispět několika vlastními zkušenostmi z praxe – konkrétně z oblasti propojování inovativních projektů a startupů s investory, což je oblast, která by měla být přirozeným pokračováním dobře fungujícího znalostního transferu. Bohužel – často narážíme na systémové překážky, které mnohé projekty zcela zbytečně brzdí nebo přímo zničí.

Český paradox: máme mozkovnu, ale často pracuje pro jiné

Hned v úvodu padla trefná otázka:
„Jak se posunout z montovny do mozkovny?“

Jenže pravda je, že my už mozkovnu máme. Český výzkum, kvalita vysokých škol, technické a přírodovědné vzdělání – to vše jsou silné stránky, které nám závidí mnohé jiné země. Problém je jinde: jsme často pouze mozkovou montovnou – naše know-how využívají zahraniční společnosti, které zde nechají jen zlomek výsledné hodnoty.

A právě zde vidím obrovský prostor pro zlepšení. Vytvářet podmínky, aby znalostní hodnota zůstávala doma. Abychom my – jako společnost – uměli z těchto výstupů těžit dlouhodobě. Ne tím, že budeme bránit otevřenosti nebo spolupráci se zahraničím. Ale tím, že vybudujeme ekosystém, kde bude dávat smysl budovat firmy, technologie, inovace z Česka pro svět, ne z Česka pro někoho jiného.

Buďme realisté, ale i optimisté

Nechci zastírat, že během diskuze zazněla i značná dávka skepse – zejména kvůli tomu, jak obtížné je systémové změny prosadit, obzvlášť v období blížících se voleb. Ale přesto zůstávám optimistou.

Proč?

Protože pokud se sejde tolik odborníků z různých oblastí, kteří otevřeně hledají cesty, jak věci zlepšit, pak to není ztracené. Jen to nebude rychlé ani jednoduché. Ale právě v těchto debatách vidím zárodek změny.
A každá změna, která má skutečný dopad, začíná právě tím – že se někdo odhodlá věci pojmenovat a diskutovat.

Poděkování

Rád bych poděkoval všem, kteří se tomuto tématu věnují dlouhodobě a aktivně. Zejména pak:
@Viktor Vojtko, @Jan Berki, @Ivo Vondrák, @Růžena Štemberková, @Pavel Doleček, @Jiří Moos, @Michal Smejkal, @Tomáš Novotný a mnoha dalším.

Věřím, že podobná setkání mají smysl – a že budeme schopni nejen diskutovat, ale i konat.