Jeden z nejrespektovanějších byznysmenů druhé poloviny 20. století a nejdéle sloužící výkonný ředitel General Electric, Jack Welch alias John Francis Welch junior, šéf nadnárodního konglomerátu s celosvětovým dosahem, zaměstnávajícího stovky tisíc lidí a generujícího miliardové zisky, však nebyl jen úspěšným obchodníkem. Ze všeho nejvíc byl a je osobností, jíž nechybělo charisma, obchodní výsledky a v neposlední řadě inovátorský duch.

Syn irských katolických přistěhovalců přišel na svět 19. listopadu 1935 v Peabody, ve státě Massachusetts. Po střední škole v Salemu promoval v roce 1957 jako bakalář chemického inženýrství na University v Massachusetts, tituly M.S. a Ph.D získal na University v Illinois o další tři roky později. V roce 1960, tedy ihned po dokončení studií, nastoupil mladý Welch za základní plat 10 a půl tisíce dolarů ročně ke General Electric v Pittsfieldu v Massachusetts jako technik. Nízká mzda a abnormálně přebujelá byrokracie ho však natolik otrávila, že chtěl z firmy záhy odejít. Namířeno měl k International Minerals & Chemicals.

Když se o zaječích úmyslech mladého technika dozvěděl jeho nadřízený Reuben Gutoff, pozval jej na večeři, kde ho po čtyřhodinové konverzaci přesvědčil, aby neodcházel. Gutoffovi bylo líto nepřehlédnutelného potenciálu, který nechtěl nechat přijít vniveč. Sám asi tehdy netušil, jak významný krok z hlediska budoucího směrování firmy svým nátlakem učinil.

Kredit perspektivního manažera začal brzy rychle růst. Poté, co pomohl vyvinout nový typ plastu, dostal jako generální manažer do své správy továrnu na tento typ materiálu. Krátce nato povýšil na post šéfa celé divize plastů General Electric.

Výjimečné manažerské dovednosti a marketingový talent sunul nadějného mladíka v hierarchii společnosti výš a výš. V roce 1972, pouhých 12 let od nástupu k GE, byl jako sedmatřicetiletý jmenován viceprezidentem společnosti. Po zdolání dalších nezbytných schůdků na cestě vzhůru se o devět let později ocitnul na samém vrcholu. V roce 1981 byl zvolen výkonným ředitelem a předsedou správní rady GE.

Okamžitě po nástupu do funkce zahájil ráznou přestavbu celé firmy. Prvním bodem revitalizační kúry byla důkladná liposukce byrokratického aparátu, počet zaměstnanců společnosti klesl pod Welchovým vedením v letech 1981-85 z 411 na 299 tisíc, tedy o více než 100 tisíc!

Hromadné čistky měly samozřejmě za následek nemenší hromadu rozzlobených pracovníků, nový šéf ale viděl zeštíhlení firmy jako nezbytné k další předpokládané prosperitě. Ostatně jedno z jeho mott, jímž se vždycky řídil, znělo: snižovat náklady bez ohledu na odpor.

Další doporučení, která svým následovníkům zkušený obchodník zanechal, patřilo odhodlání činit nezbytné změny raději dříve než pozdě; formulovat vizi a ztotožnit s ní zaměstnance; nebát se dát lidem moc a naslouchat; bez ohledu na velikost vést GE jako malou dynamickou firmu.

Nesmlouvaný postoj, železná vůle a přirozené vůdcovství mu brzo přineslo přezdívku „neutronový Jack“, což byla paralela do v osmdesátých letech hojně diskutované oblasti neutronových bomb. Za dvacet let v čele společnosti – déle ji v dlouhé historii nevedl žádný jiný výkonný ředitel – navýšil tržní hodnotu firmy z 12 na 280 miliard. Současné osobní vlastnictví dvakrát rozvedeného Jacka Welche je odhadováno na 720 miliónů. Kdysi chřadnoucí organizace se stala pod jeho dozorem jednou z největších a nejziskovějších světových korporací vůbec.

Welch postupně prodal za 16 miliard nevýhodných činností, za 46 miliard výhodných nakoupil. Roční příjmy General Electric postupně vyhnal z 28 vysoko nad 150 miliard ročně. Světe div se, s rostoucí produkcí začal znovu růst i počet zaměstnanců. Momentálních zhruba 300 tisíc lidí je rozdělených do dvanácti různých divizí. Z nemotorného obra se stal dynamický sprinter schopný pružně reagovat na potřeby trhu.

Praktiky Jacka Welche jsou opředeny skutečnými legendami. Bezprecedentní vůdcovský styl mu vybudoval reputaci tvrdého až krutého šéfa, který se na poradách s nižším vedením prezentoval doslova brutální otevřeností. Na druhé straně mu nikdo neupíral silný smysl pro férovost. Dlouho se držel praxe každý rok zeštíhlit manažerský aparát o 10%. Za dobu Welchovy vlády byla struktura managementu zredukována z 29 na 6 úrovní!

Kdo se vyžíval v administrativních zbytečnostech, nenašel u svého ředitele žádné pochopení. Pokud se manažeři odmítli přizpůsobit požadavkům, byli rychle nahrazeni jinými. Zásadní byly činy, nikoli prázdné fráze. Řada současných manažerských tlachalů by Welchovu školu jistě potřebovala…

Na druhé straně dostával management pod ním tolik volnosti, kolik jen potřeboval. Kritici dokonce poukazují za fakt, že řadě svých podřízených vedoucích vděčí za část slávy, která mu byla přiřknuta neprávem. Vyčítali mu rovněž bezohlednost ke střední a nižší pracovní třídě. Disproporce v platech mezi nejvyššími manažery a posledními dělníky byly opravdu značné.

Welch si dokázal klíčové manažery získat. Krédem protřelého motivátora bylo: když něco děláš, musíš to mít aspoň trochu rád. Není dobré brát nějakou práci jen kvůli rodičům, přátelům nebo prestiži. Musí tě bavit! Část mezd tak běžně tvořily bonusy odvislé od výkonnosti. Některým lidem ale vadily třeba „zlaté padáky“ pro skončivší manažery, štědré balíčky na přilepšenou do důchodu apod.

V devadesátých letech zavedl Jack Welch do General Electric manažerskou metodiku Six Sigma. Její implementaci do vedení společnosti později označil za nejdůležitější rozhodnutí, které při jejím vedení učinil, a za základní stavební kámen nebývalého vzestupu. Bez skrupulí ji připsal zásluhy na miliardách ušetřených dolarů.

Ačkoli systém Six Sigma zavedla jako první do praxe společnost Motorola, nehynoucí slávu ji svou podporou zajistil právě Jack Welch.