Jeden z oblíbených sarkastických vtipů Mexičanů zní: „Můžete přežít byť jen jediný den bez Slima?“ Odpověď totiž musí znít ne, i když platíte za jeho telefony ty nejvyšší poplatky na světě nebo vám neustále zlobí jeho připojení k internetu. V mnoha oblastech totiž Slim vybudoval (nejen) v Mexiku monopoly, kterým spotřebitelé nemohou uniknout. Jeho vliv na Mexiko je enormní, stojí podle některých odhadů až za sedmi procenty mexického HDP. I takový J. D. Rockefeller na vrcholu své slávy nestál ani za třemi procenty amerického HDP.
Mexičan může kromě Slimova telefonu a internetu i bydlet v jeho domě, jezdit na jeho kole, pracovat v jeho bankách, na prázdniny jeho letadlem odletět do jeho hotelů a na pláži popíjet jeho nápoje. Jeho bohatství je ale i předmětem tvrdé kritiky, protože stále výdělečnější firmy profitují z poptávky chudé země, kde pětina obyvatel žije za méně než dva dolary denně. „Copak nemůže vzniknout silná firma i v chudé zemi?“ odmítá kritiku boháč. Své image nepřidal ani kritikou filantropie muže, kterého sesadil z čela žebříčku miliardářů listu Forbes. „Bill Gates musí pochopit, že boj s chudobou je o tom samém jako jeho úspěch s Microsoftem. Jsem přesvědčen, že chudobu nevymýtí dary, charita nebo veřejné utrácení, ale jen boj na poli zdravotní péče, vzdělávání a tvorby míst.“ Tento postoj k miliardovým darům Gatese mu vynesl image skrblíka, byť jeho Telmex Foundation za dekádu nakoupila desítkám tisíc chudých studentů kola, brýle a dokonce i operace. Vrcholem jeho cíleného dobrodiní bylo zatím složení kauce za 50 tisíc zlodějů, kteří se v časech ekonomické recese dopustili drobných krádeží.
Otec levně nakupoval, syn také
Podnikavý duch a poděděný talent v podnikání se projevil u Slima již v pouhých 11 letech, kdy si poprvé zainvestoval do vládních dluhopisů, v 15 letech si koupil malý podíl v největší bance Banco Nacional de Mexico. V 26 letech, tedy v roce 1966, už byl boháč s 40 miliony dolarů.
Pro jeho styl byznysu se mu přezdívá „Král Midas“ nebo „Warren Buffett Latinské Ameriky“. Levně koupit podhodnocenou firmu, přivést ji k zisku a prodat. „Velkou rybou“ se stal ale až v 80. letech. Tehdy prezident Jose Lopez Portillo znárodnil banky a investoři ve strachu z dalšího znárodňování a pokračující recese raději pod cenou prodávali. Středně velký obchodník se tak najednou stal vlastníkem největší pojišťovny a dalších klenotů mexické ekonomiky. Jak říká sám Slim, nakupoval tehdy za „dobrou cenu“. Postupně tak vznikl holding Grupo Carso, který zastřešuje několik monopolů v různých oblastech. Zopakoval tak příběh levných nákupů svého otce. Akorát mu nepomohla revoluce, ale levicový prezident a recese.
Hlavní bohatství mu plyne z jeho telekomunikační říše. V roce 1990 uspěl v s France Telecom a americkou Southwestern Bell v aukci na státní telekomunikační firmu Telmex. Obchod se mnohonásobně vyplatil, protože později přišla vlna mobilních telefonů, kterou snadno Slim opanoval. Jeho mobilní operátor América Móvil obsluhuje 150 miliónů zákazníků v 11 zemích.
Jeho investice jsou v Latinské Americe sledovány se stejnou intenzitou jako ty Buffettovy na Západě. Kdysi kupoval akcie Applu, když byly za 17 dolarů. Ze současných nákupů pozornost přitahuje nákup procenta akcií v Citibank a především sedmiprocentní podíl v Times Company, která vydává New York Times. Navíc zadluženým novinám půjčil 250 miliónů dolarů. V Británii zase investuje do deníku Independent. Novináři se jeho vlivu bojí, protože kdo v Mexiku kritizuje Slima, může rychle počítat s odhlášením inzerce či jiným nátlakem.
Mexičanům ale Slim také v mnohém imponuje. Vlastní největšího poskytovatele internetového připojení, ale sám odmítá používat počítač. „Jsem papírový muž,“ říká. Místo těžkých Rolexek nosí obyčejné plastové náramkové hodinky. Nepotrpí si na přepychová sídla, miluje mexickou kuchyni a až do smrti jeho manželky Soumaye Domitové Gemayelové v roce 1999 se nepochybovalo o jejich harmonickém manželství. Jeho jedinou drahou zálibou jsou obrazy. V jeho domě neopatrný pohyb znamená otření se o Van Gogha, Renoira, Diega Riveru nebo shození Rodinových soch, kterých je mimochodem největší sběratel na světě. Nejlépe tak vztah Mexičanů k tvrdému, ale lidskému obchodníkovi popsal v New York Times novinář z Mexico City Riva Palacio: „Tady v Mexiku je hodně zlých chlápků, příliš mnoho velkých eg, takže Slim přes všechny svoje chyby není vnímán zas až tak špatně.“