Náš právník

Náš právník

Dovolujeme si Vám oznámit, že Busyman otevírá novou rubriku "Náš právník", v rámci které budou uveřejňovány články z oblasti práva zaměřené na byznys podnikatelů, zejména v duchu zákona o obchodních korporacích a nového občanského zákoníku, jejichž účinnost nastala 1. 1. 2014.

Busyman navázal spolupráci s advokátem Mgr. Danielem Mackem, který bude na uvedené téma na www.busyman.cz zveřejňovat své články.

Mgr. Daniel Macek, advokát
www.maceklegal.cz

Přehled článků

NÁJEM PROSTORU SLOUŽÍCÍHO PODNIKÁNÍ PODLE NOZ

26.6.2014

Nový občanský zákoník (NOZ) zrušil desítky právních předpisů a nahradil úpravu v nich obsaženou. V mnoha případech nejde pouze o systematické přeřazení do jednoho předpisu a drobné úpravy, ale o zcela nové pojetí. Stejně tak je tomu i v případě nájmu prostor, ve kterých dochází k podnikatelské činnosti. Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor byl zrušen a NOZ zavedl nový pojem "prostor sloužící podnikání". Tento článek se zabývá obsahem tohoto pojmu a jeho speciální úpravou oproti běžnému nájmu.

PROSTOR SLOUŽÍCÍ K PODNIKÁNÍ

Zda určitý nájem bude spadat pod režim prostoru sloužícího k podnikání, záleží na činnosti skutečně provozované v daném prostoru. Speciální úprava nájmu prostoru sloužícího k podnikání obsažená v ustanovení § 2302 až 2315 NOZ se tak před obecnou úpravou nájmu užije vždy, bude-li účelem nájmu prostoru nebo místnosti provozování podnikatelské činnosti a slouží-li pak tato místnost nebo prostor alespoň převážně podnikání, a to nezávisle na tom, zda tento účel je výslovně vyjádřen v nájemní smlouvě či nikoli. Jak je patrné z formulace "alespoň převážně", není k použití této úpravy nutné, aby pronajatý prostor byl využíván výhradně k podnikání, ale postačí, že jde o činnost převažující. Oproti dosavadní úpravě je tedy upřednostňováno skutečné využití prostor před jeho stavebním určením. Odpovědnost za provozování činnosti v rozporu s kolaudačním rozhodnutím však tímto není dotčena a ve svém důsledku může tento rozpor způsobit i neplatnost nájemní smlouvy.

Zákon zmiňuje pojmy prostor i místnost tak, aby pod režim nájmu prostoru sloužícího k podnikání bylo možné podřadit co nejširší spektrum vystavěných nebo vybudovaných částí nemovité věci a venkovních prostor, ve kterých má dle ujednání stran docházet k ziskové činnosti. Vyloučeno není ani prodejní místo, jakým je například stánek. I pojem podnikání je zde pojat široce a může jím být nejrůznější činnost živnostenská, výrobní, skladovací nebo poskytování služeb a to bez ohledu na to, zda při tom dochází ke styku s veřejností či nikoli. Zahrnut je i výkon svobodných povolání či umělecká tvorba.

Tato úprava se neužije tam, kde účelem nájmu není provozování podnikatelské činnosti ve výše uvedeném smyslu. Obecná úprava nájmu se pak i v režimu nájmu prostoru sloužícího podnikání užije, není-li stanoveno jinak. Ustanovení § 2303 NOZ odkazuje na obdobné užití ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu v situacích, kde poskytování těchto služeb (energie, dodávky vody, odvoz odpadů apod.) je spojeno i s nájmem prostoru sloužícího podnikání. Z toho plyne povinnost pronajímatele zajistit služby v rozsahu sjednaném v nájemní smlouvě a není-li tento sjednán, pak v rozsahu nezbytném. Této povinnosti odpovídá právo pronajímatele požadovat na nájemci zálohové platby na tyto služby. Pro nájemní smlouvu zákon nevyžaduje písemnou formu.

PRÁVA A POVINNOSTI PLYNOUCÍ NÁJEMCI

Nájemce není oprávněn měnit provozovanou činnost nebo způsob či podmínky jejího výkonu bez dalšího. Změna nesmí být v rozporu se smluveným účelem nájmu nebo jiným ujednání stran nebo tím, co bylo při uzavření smlouvy možné důvodně očekávat, pokud by tato změna vedla ke zhoršení poměrů v nemovitosti nebo nad přiměřenou míru poškozovala pronajímatele a ostatní uživatele nemovitosti. Za takovou změnu může být považováno například prodloužení otevírací doby u restauračních zařízení, zvýšení hluku, zvýšení provozu vedoucí k nadměrnému opotřebování nemovitosti apod. Pokud by se provozovaná činnost měnila v některém ohledu jen nepodstatně, výše uvedené se neuplatní.

Pro opatření nemovitosti štíty, návěstími a podobnými znameními označující podnikání nájemce je potřeba si vyžádat souhlas pronajímatele. Ten však může udělení souhlasu odmítnout jen z vážných důvodů, jimiž je třeba chápat především důvody objektivní, jako je například nepřiměřená velikost štítu či vyobrazení odporující právnímu řádu. Pokud nájemce požádá o udělení souhlasu v písemné formě a pronajímatel se do jednoho měsíce nevyjádří, platí domněnka, že souhlas byl udělen. I v tomto případě však není vyloučeno udělení souhlasu pouze v ústní či jiné dostatečné formě. Při skončení nájmu je nájemce povinen výše uvedená znamení odstranit a nemovitost uvést do původního stavu.

NOZ nově výslovně upravuje i převod nájmu prostoru sloužícího k podnikání v souvislosti s převodem podnikatelské činnosti (čímž je třeba rozumět soubor majetkových hodnot využívaných k podnikání, nejčastěji obchodní závod nebo pobočku). K tomu je nutné, aby pronajímaná nemovitost sloužila k převáděné podnikatelské činnosti a aby pronajímatel k tomuto převodu udělil předchozí písemný souhlas. Smlouva mezi původním a novým nájemcem musí mít v tomto případě písemnou formu.

SPECIFIKA SKONČENÍ NÁJMU

Skončení nájmu a povinnosti s tím spojené se řídí obecnou úpravou zániku závazků, obecnou úpravou skončení nájmu a úpravou skončení nájmu bytu na dobu určitou obsaženou v NOZ. Specifika pro prostor sloužící podnikání jsou zavedena pro případy skončení nájmu formou výpovědi, kdy se rozlišuje, zda byl nájem sjednán na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. Za nájem na dobu určitou se považuje nájem, u kterého byla sjednána doba trvání nebo den skončení nájmu. Na základě ustanovení § 2204 odst. 2 NOZ je však nájem sjednaný na dobu určitou delší než 50 let považován za nájem na dobu neurčitou, který lze v prvních 50 letech vypovědět jen z ujednaných výpovědních důvodů. Dále se lze podle ustanovení § 2000 odst. 1 NOZ domáhat u soudu zrušení závazku po uplynutí deseti let od jeho vzniku, byla-li bez vážného důvodu sjednán na dobu určitou tak, že zavazuje fyzickou osobu na dobu jejího života, anebo že zavazuje fyzickou nebo právnickou osobu na dobu delší než deset let. Toho se lze domáhat, i pokud se od doby vzniku závazku změnily okolnosti tak, že nelze po zavázané straně rozumně požadovat plnění tohoto závazku.

Nájem prostoru sloužícího k podnikání na dobu určitou končí uplynutím sjednané doby a před uplynutím této doby může podat nájemce výpověď, pokud (a) ztratí způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící k podnikání určen, (b) přestane-li být prostor způsobilý k výkonu činnosti v (a) a pronajímatel nezajistí odpovídající náhradní prostor, nebo (c) porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti. Pronajímatel může před uplynutím sjednané doby vypovědět nájem pokud (a) má být nemovitost odstraněna či přestavována tak, že to brání dalšímu užívání prostoru a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl vědět, nebo (b) porušuje-li nájemce hrubě své povinnosti (např. prodlení delší než jeden měsíc s placením nájemného nebo služeb), přestože jej pronajímatel vyzval k nápravě.

Výpovědní důvody mohou být smlouvou i rozšířeny. Výpovědní důvod však musí být ve výpovědi vždy konkretizován, jeho neuvedení má za následek neplatnost výpovědi. Výpovědní doba je u nájmu na dobu určitou tříměsíční, u nájmu na dobu neurčitou šestiměsíční (je-li k výpovědi vážný důvod, pak tříměsíční, ale trval-li nájem alespoň 5 let a druhá strana výpověď vzhledem k okolnostem nemohla předpovídat, je výpovědní doba vždy šestiměsíční). Proti výpovědi může vypovídaná strana do jednoho měsíce od doručení výpovědi vznést písemně námitky. Nevezme-li pak vypovídající strana do jednoho měsíce od doručení námitek výpověď zpět, lze nechat soudem oprávněnost výpovědi do dvou měsíců od marného uplynutí lhůty ke zpětvzetí výpovědi přezkoumat. Pokud nájemce vyklidí prostor v souladu s výpovědí, má se za to, že výpověď považuje za platnou a přijal ji bez námitek.

NÁHRADA ZA PŘEVZETÍ KLIENTSKÉ ZÁKLADNY

Náhrada za převzetí klientské základny je zcela novým institutem a uplatní se pouze v případě, že nájem prostoru sloužícího podnikání skončí výpovědí ze strany pronajímatele. Pro uplatnění tohoto institutu je nerozhodné, zda šlo o nájem na dobu určitou nebo dobu neurčitou či zda klientskou základnu přebírá pronajímatel či nový nájemce. Je však nutné, aby (i) nájem původního nájemce skutečně skončil, aby (ii) klientská základna skutečně existovala a (iii) byla spjata s pronajímaným prostorem a dále aby (iv) klientská základna byla skutečně převzata (předpokladem je tedy obdobný obor podnikání) a aby (v) za ní pronajímatel nebo nový nájemce získal výhodu. Náhrada za převzetí klientské základny nevzniká, byl-li nájem vypovězen pro hrubé porušení povinností ze strany nájemce.

Náhrada bude poskytována zpravidla jako jednorázové plnění a bude k němu třeba pronajímatele vyzvat. Určení její výše může být problematické a může vyžadovat přizvání znalce, ale může být také určena dohodou stran. Stejně tak dohodou stran může být i aplikace tohoto ustanovení zcela vyloučena, či určeno, co bude považováno za hrubé porušení povinností nájemce.

ZÁVĚREM

Úprava nájmu prostor určených podnikání doznala zcela nového pojetí, kdy NOZ se zaměřil na skutečné využívání prostor oproti doposud upřednostňovanému veřejnoprávnímu určení. Sjednání nájemní smlouvy prostoru sloužícího k podnikání a úkony s tímto institutem spojené nejsou většinou svázány požadavkem na písemnou formu, avšak nelze než doporučit jak pronajímateli, tak nájemci věnování dostatečné pozornosti ujednání účelu nájmu, stejně tak jako dalším otázkám, jakými jsou například výpovědní důvody či zcela nová konstrukce náhrady za převzetí klientské základny. Případné nejasnosti a nedostatky mohou mít nežádoucí důsledky pro obě strany smluvního vztahu.

Mgr. Daniel Macek

Advokát I partner  at  macek | legal

Příprava zákona o registru smluv

26.5.2014

Tento článek se zabývá aktuálním zněním návrhu tohoto zákona, jeho variantami i argumenty pro a proti jeho přijetí.

Záměr ZoRS

Smyslem přijetí ZoRS má být zvýšení transparentnosti při nakládání s veřejnými prostředky a veřejným majetkem a v důsledku tak omezení prostoru pro korupci. Toho má být dosaženo zavedením jednotného a veřejně přístupného registru smluv, jejichž stranou jsou veřejné subjekty. Inspirací byla především slovenská úprava, která tuto zákonnou povinnost zavedla k 1.1.2011. V České republice se o zavedení registru smluv uvažovalo již před několika lety v souvislosti s přijetím zákona o veřejných zakázkách, ale nakonec od něj bylo upuštěno. Nyní je politická debata o této možnosti obnovena, a i když dnes málokdo otevřeně vystupuje proti zvyšování transparentnosti veřejné správy, zní na adresu ZoRS mnoho kritiky.

Zaváděné povinnosti

ZoRS počítá se zavedením veřejného Registru smluv jako součásti internetového portálu veřejné správy, ve kterém by se povinně zveřejňovaly smlouvy (popřípadě i objednávky a faktury), jejichž stranou je Česká republika, územní samosprávný celek (obce, kraje), právnická osoba zřízená zákonem nebo právnická osoba, která je státem nebo územně samosprávným celkem ovládána. Data by měla být vkládána prostřednictvím datové schránky a v takovém formátu, který umožní textové vyhledávání. Pouhé naskenování dokumentu tedy stačit nebude.

Následky nezveřejnění smluv

Uveřejnění pak bude podmínkou samotné účinnosti takové smlouvy. Výjimka je zavedena pouze pro smlouvy uzavřené za účelem odvrácení nebo zmírnění újmy hrozící bezprostředně v souvislosti s mimořádnou událostí ohrožující život, zdraví, majetek nebo životní prostředí. Tyto smlouvy mohou nabýt účinnosti ještě před zveřejněním. Pokud nebude smlouva uveřejněna do tří měsíců ode dne, kdy byla uzavřena, zrušuje se od počátku. Stejné následky by měly stihnout i smlouvu, jejíž uveřejněné digitální znění nebude odpovídat skutečně uzavřené smlouvě. Je pak věcí smluvní volnosti, která strana na sebe převezme závazek uveřejnění provést, jelikož případná neúčinnost, či dokonce zrušení smlouvy ex tunc, postihuje obě strany stejně.

ZoRS se vztahuje pouze na smlouvy uzavřené písemně. Nový občanský zákoník sice klade menší důraz na formu uzavíraných smluv, nelze ale reálně počítat s tím, že by se povinnosti uveřejnění dotčené subjekty vyhýbaly uzavíráním smluv pouze v ústní podobě.

Z povinnosti uveřejnění jsou vyňaty pouze smlouvy uzavřené v rámci běžného obchodního styku (v rozsahu předmětu podnikání vymezených subjektů) s fyzickou osobou, která není podnikatelem, smlouvy týkající se činnosti zpravodajských služeb, Generální inspekce bezpečnostních sborů nebo orgánů činných v trestním řízení a dále informace, které se nemusí poskytovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Tímto korektivem jsou tak například chráněny utajované informace, informace, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví a autorského práva, osobní informace a obchodní tajemství. Tato omezení však mají své výjimky. Pokud se osobní údaje týkají základních údajů o příjemci veřejných prostředků nebo pokud součástí obchodního tajemství jsou informace o vynakládání veřejných prostředků, musejí být tyto zveřejněny. Druhá varianta ZoRS uvažuje do výjimky ještě zařadit smlouvy pracovní, technické výkresy, návody, projektové dokumentace a další.

Možné dopady

Autoři a zastánci ZoRS argumentují větší transparentností veřejných zakázek a úspěchy na Slovensku, kde obdobný zákon přinesl hned po prvních letech své účinnosti značné úspory ve vynakládání veřejných prostředků. V současnosti je totiž v České republice na základě zákona o veřejných zakázkách povinně zveřejňována pouze část smluv a bez zákonné povinnosti tak činí jen malá část obcí. Navíc zveřejňování se provádí pomocí rozdílných profilů jednotlivých zadavatelů. Nový registr by tak měl znamenat jednotnost a větší přehlednost. Povinnost zveřejňovat smlouvy na profilu zadavatele by ze zákona o veřejných zakázkách byla vypuštěna.

Kritici projednávaného zákona se obávají nadměrné časové a administrativní zátěže a s tím spojených dalších nákladů, včetně těch personálních. Podle ZoRS musí být uveřejněny i dodatky ke smlouvám, přílohy, smluvní nebo obchodní podmínky a to vše způsobem umožňujícím fulltextové vyhledávání, což může znamenat komplikace především pro menší obce. Uvažuje se tak o stanovení finančního limitu, kdy smlouvy s menším plněním by nepodléhaly povinnosti uveřejnění. Také náklady na softwarovou a hardwarovou podporu registru smluv jsou u nás odhadovány vyšší, než byly na Slovensku, což je ospravedlňováno větším objemem dat, která budou zpracovávána.

Poukazováno je též na určité překrývání úprav ZoRS, zákona o veřejných zakázkách a zákona o svobodném přístupu k informacím a také možnosti vzniku soudních sporů na základě mechanismu, kdy datové verze smluv budou odeslány, ale účinnost smlouvy bude závislá na jejich zveřejnění provozovatelem registru.

Problematické je zejména vymezení subjektů, kterých se povinnost uveřejňovat smlouvy bude týkat. Na základě formulace "právnická osoba zřízená zákonem" by byly do těchto subjektů zahrnuty i stavovské organizace, jako je například Česká advokátní komora hospodařící na základě členských příspěvků a jiných vlastních příjmů, ale naopak se nebude vztahovat na některé subjekty, které této definici neodpovídají, ačkoli s veřejnými financemi hospodaří. Příkladem mohou být soukromá zdravotnická zařízení. Avizovány už byly pozměňovací návrhy, kdy například Jeroným Tejc (ČSSD) chce v souvislosti s církevními restitucemi prosadit mezi povinné subjekty i církve a náboženské společnosti a Miroslav Kalousek (TOP 09) pak i soukromé korporace pobírající dotace z veřejných rozpočtů. Vymezení subjektů nebo smluv, na které se ZoRS bude vztahovat, je tedy nutné ještě upřesnit.

Velkým rizikem také může být dopad na podnikatelské prostředí, jelikož zveřejnění citlivých údajů může znamenat pro některé společnosti zásadní oslabení v rámci konkurenčního boje. Obce se tak bojí snížení přihlášených nabídek. Protiargumentem je fakt, že již dnes je možné na základě zákona o svobodném přístupu k informacím si mnohé informace (a někdy i podrobnější) individuálně vyžádat skrze zadavatele.

Závěrem

Aby ZoRS skutečně splnil svůj účel a zároveň se zamezilo možným negativním dopadům, je nutné jeho finálnímu znění věnovat ještě značnou pozornost. Otázkou zároveň ale je, zda není až překvapivá vlna kritiky vyvolána spíše obavami z jasného znění a přísných sankcí, které těchto jedenáct nových paragrafů přináší a které zkrátka nejsou mnohým po chuti. Nejhorší by tak pro připravovaný zákon bylo, kdyby se z něj pod tíhou prosazených výjimek a omezení stal jen další bezzubý a přebytečný předpis.

 

 

NOVÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA VEŘEJNÝCH REJSTŘÍKŮ

5.5.2014

V důsledku přijetí nové právní úpravy soukromého práva, především v podobě nového občanského zákoníku (NOZ) a zákona o obchodních korporacích (ZOK), došlo k datu jejich účinnosti, tj. 1.1.2014, ke zrušení několika právních předpisů, včetně obchodního zákoníku obsahujícího úpravu obchodního rejstříku. Tuto problematiku tak řeší s účinností taktéž od nového roku zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, neboli rejstříkový zákon (RZ).

Cíle nové úpravy

Přijetí zákona jednotně regulujícího veřejné rejstříky právnických osob předpokládá sám NOZ. RZ si klade za cíl sjednotit dosavadní roztříštěnou úpravu rejstříků právnických i fyzických osob, odlehčit soudům se zápisy do nich a ve výsledku tak i odstranit nadbytečné formální překážky a časové prodlevy při zakládání obchodních korporací. RZ také již sleduje novou terminologii zavedenou rekodifikací. Novinky budou v praxi pro podnikatele-jednotlivce a obchodní korporace znamenat jak nové možnosti, tak nové povinnosti.

Základem RZ je dosavadní úprava obchodního rejstříku, není třeba se tedy obávat zcela odlišného pojetí. Zákon obsahuje pravidla společná pro všechny veřejné rejstříky v něm obsažené a zároveň zavádí pro jednotlivé rejstříky odchylky. Veřejným rejstříkem se tak mimo obchodní rejstřík může nadále rozumět i spolkový rejstřík, nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek nebo rejstřík obecně prospěšných společností. Hovoří-li však právní předpis o obchodním rejstříku, je nutné to vztahovat jen a pouze na obchodní rejstřík, se všemi svými odchylkami, a nikoli na veřejné rejstříky obecně. Tak například právní domněnku z ustanovení § 421 NOZ, tedy že za podnikatele se považuje ten, kdo je zapsán v obchodním rejstříku, nelze vztáhnout na osobu zapsanou v jiném veřejném rejstříku. RZ mimo hmotněprávní úpravy komplexně zpracovává i úpravu procesněprávní, která byla vypuštěna z občanského soudního řádu.

Zásady vedených údajů

Údaje ve veřejných rejstřících jsou i nadále veřejně přístupné (včetně sbírky listin) a je možné si z nich pořizovat výpisy. Rejstříkové soudy, které rejstříky vedou, mohou, je-li to ve veřejném zájmu, u některých právnických osob (nikoli však u obchodních korporací) informace o členech orgánů a sídle zapsané osoby znepřístupnit veřejnosti. Nově je také ministerstvo financí povinno zveřejnit zákonem požadované údaje na internetu. Novinkou je také možnost zápisu i jiných než zákonných údajů, prokáže-li na jejich zápisu zapsaná osoba právní zájem. Povinností je pak bez zbytečného odkladu hlásit změny zapsaných skutečností, jejíž porušení má za následek odpovědnost za škodu tím způsobenou.

Princip materiální publicity zakotvený v NOZ a zopakovaný v RZ chrání osoby jednající v důvěře ve správnost údajů zapsaných ve veřejném rejstříku. Právnickou osobu tak zavazuje jednání osoby, která je k tomu podle zápisu ve veřejném rejstříku oprávněná, nezávisle na tom, zda tento zápis odpovídá skutečnosti. Pokud však na základě jednání zapsané osoby vznikne právnické osobě škoda, ačkoli v zápisu již měla být provedena změna, může právnická osoba požadovat náhradu škody vzniklé v souvislosti s jednáním zapsané osoby na té osobě, která měla povinnost změnu v zápisu ve veřejném rejstříku uvést. Existuje-li rozpor mezi zapsaným a zveřejněným údajem, nemůže se zapsaná osoba vůči jiné osobě dovolávat zveřejněného údaje (vyjma případu, že jiná osoba o rozporu v údajích věděla). Zveřejněných údajů se pak obecně právnická osoba nemůže dovolávat vůči třetím osobám u jednání uskutečněných do šestnáctého dne po zveřejnění, jestli-že třetí osoba prokáže, že o nich nemohla vědět. Zde je třeba věnovat pozornost šestnáctidenní lhůtě uvedené v RZ, který se jako lex specialis použije přednostně před NOZ, který udává lhůtu patnáctidenní. Nesoulad v těchto normách je dán promítnutím rozhodné směrnice EU do rejstříkového zákonu.

Zápisy do veřejných rejstříků

Návrhy na zápis do veřejných rejstříků je nově možné podávat i prostřednictvím datové schránky, aniž by navrhovatel musel podání opatřit zaručeným elektronickým podpisem. Formulářové řízení zůstává zachováno souběžně.

Možnost, jak se vyhnout často zdlouhavému soudnímu řízení, dává RZ v podobě přímých notářských zápisů do veřejných rejstříků (za splnění zákonných podmínek), které jsou postaveny na roveň těm soudním. Problémem se může jevit skutečnost, že zatímco rejstříkové soudy mají na zápis 5 pracovních dnů (se stanovením fikce zápisu dnem následujícím po marném uplynutí této lhůty), u zápisu notářem je stanoveno pouze bez zbytečného odkladu. Rejstříkové soudy pak mají mechanismy umožňující odstraňovat nesoulad mezi zapsaným a skutečným stavem.

K údajům povinně zapisovaným do obchodního rejstříku nově přibyly například i údaje o podřízení se nové úpravě podle ZOK, počet členů statutárního nebo kontrolního orgánu, zákaz zatížení nebo zcizení podílu v korporaci, byl-li zřízen jako věcné právo a další (často závisejících na druhu obchodní korporace). Novou možností je zápis obchodní firmy do obchodního rejstříku ještě před samotným zápisem obchodní korporace. Návrh na zápis obchodní korporace pak musí být podán do jednoho měsíce od zápisu obchodní firmy, jinak dojde k jejímu výmazu z rejstříku.

Mnoho právnických osob nedodržuje povinnost zveřejňovat výroční zprávy a účetní uzávěrky. To může mít negativní důsledky pro třetí osoby a rejstříkový zákon na toto reaguje. Zvyšuje se horní hranice pokuty (ze současných 20.000 Kč na 100.000 Kč), kterou soud může uložit ve veřejném rejstříku zapsané osobě, která neuposlechla výzvy ke sdělení skutečností nebo předložení listin potřebných k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu, nebo aby mu předložila listiny, které mají být založeny do sbírky listin. Neplní-li zapsaná osoba tyto povinnosti opakovaně, nebo může-li takové neplnění mít závažné důsledky pro třetí osoby a je-li na tom právní zájem (zde je třeba rozumět spíše zájem veřejný, než jednotlivé soukromé zájmy), může být následkem i zahájení řízení o zrušení zapsané osoby s likvidací. Na toto porušení povinností však musí rejstříkový soud zapsanou osobu upozornit a poskytnout jí přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

Závěrem

Rejstříkový zákon následuje NOZ a ZOK ve snaze sjednotit úpravu vybrané problematiky v jednom právním předpise. Snaží se odstranit překážky jak pro již stávající podnikatele (a nejen pro ně), tak pro podnikatele budoucí, ať už se jedná o fyzické či právnické osoby. Na druhou stranu v souladu se zásadou vigilantibus iura, tedy že právo patří bdělým, klade v některých ohledech na subjekty, jichž se zápisy do veřejných rejstříků týkají, vyšší nároky než doposud.

Mgr. Daniel Macek, advokát

Stanovy akciové společnosti dle aktuální právní úpravy

25.3.2014

V tomto článku se zaměříme na zakladatelský dokument akciové společnosti, tedy stanovy. V souvislosti s účinností nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích se v této oblasti událo několik změn, které stojí za pozornost. Jedna z hlavních novinek je uzákonění stanov jako jediného dokumentu nutného k založení společnosti. Je tedy důležité si zjistit, jaké jsou povinné údaje, které musí stanovy akciové společnosti obsahovat.

Obecně lze říci, že nová úprava poskytuje více prostoru pro individuální rozhodnutí zakladatelů či akcionářů, takže je snadnější přizpůsobit skrze stanovy chod společnosti různým požadavkům, ať už se týkají rozhodovacích pravomocí, podílu na zisku nebo čehokoliv dalšího. Jako příklad uvádím zrušení povinnosti zřizovat ve všech případech rezervní fond. Je tedy vhodné, aby i již existující společnosti zvážily konzultaci obsahu svých stávajících stanov s advokátem.

Požadavky na obsah stanov Podstatné náležitosti stanov jsou uvedeny v ustanovení § 250 zákona o obchodních korporacích následovně:

1) Firma a předmět podnikání nebo činností. V oblasti firemního práva platí stejná úprava jako u dalších obchodních společností, tedy že firma společnosti musí být jedinečná a neměla by být zaměnitelná s jinou firmou. V případě, že firma společnosti nese jméno fyzické osoby, žijící nebo již zesnulé, musí mít souhlas této osoby s užitím jejího jména. U akciové společnosti je povinné v názvu firmy uvést „akciová společnost“ nebo jednu ze zkratek „akc. spol. “ nebo „a.s. “ Právní úprava předmětu podnikání a předmětu činnosti zůstala beze změn.

2) Výše základního kapitálu. Minimální výše základního kapitálu se nezměnila a stále činí dva miliony Kč. Nově přibyla možnost základní kapitál uvádět v Eurech, pokud společnost v této měně vede i účetnictví, a to konkrétně 80 000 EUR. Volnější jsou pravidla pro nepeněžité vklady, které mohou kapitál tvořit. Tyto můžou tvořit i věci nesouvisející s podnikáním společnosti a jejich ocenění určuje znalec určený dohodou stran.

3) Počet akcií, jejich jmenovitá hodnota, určení, zda a kolik akcií bude znít na jméno nebo na majitele, anebo zda budou vydány jako zaknihované cenné papíry, popřípadě údaj o omezení převoditelnosti akcií, popřípadě údaj, zda jsou akcie imobilizovány. Nově zákon v rámci omezování anonymity vlastnické struktury společností uvádí, že akcie na majitele jsou vždy vydány formou zaknihovaných cenných papírů. Toto pravidlo platí i pro již existující společnosti.

4) Mají-li být vydány akcie různých druhů, jejich název a popis práv s nimi spojených. Zde se také událo poměrně mnoho změn. S akciemi nově lze volněji spojovat různá práva a povinnosti. Lze si například představit, že s některými akciemi bude pevně spojeno právo na určitý podíl na zisku či další práva dle individuálních požadavků zakladatelů.

5) Počet hlasů spojených s jednou akcií a způsob hlasování na valné hromadě; mají-li být vydány akcie o různé jmenovité hodnotě, obsahují stanovy také počet hlasů vztahujících se k té které výši jmenovité hodnoty akcií a celkový počet hlasů ve společnosti. Zde platí podobně jako o odstavec výše, že je možné si představit mnoho různých typů akcií. Nově je možné, aby až 90% akcií tvořily akcie kmenové, tedy takové, které nemusí mít hlasovací práva na valné hromadě. Naopak jsou možné akcie, které budou mít silnější hlasovací práva než jiné akcie stejné jmenovité hodnoty.

6) Údaj o tom, který ze systémů vnitřní struktury společnosti byl zvolen, a pravidla určení počtu členů představenstva nebo dozorčí rady. Zde se udála zřejmě nejpodstatnější změna, která spočívá ve volitelně nové struktuře společnosti, tzv. monistické. Monistická struktura neustanovuje dozorčí radu a představenstvo, jako je to u struktury dualistické, ale správní radu, která následně volí statutárního ředitele, který je odpovědný za obchodní vedení společnosti a zastupuje společnost navenek. Statutární ředitel může být zároveň předseda správní rady a koncentrovat u sebe tímto téměř neomezenou moc ve společnosti. Zároveň se také zjednodušuje klasická (dualistická) struktura společnosti, neboť představenstvo společnosti bude moci být i jednočlenné. Zároveň zanikl požadavek na ustanovení zástupce zaměstnanců do dozorčí rady u společností s více než 50 zaměstnanci.

7) Další požadavky, které zákon o obchodních korporacích uvádí. Příkladem uveďme povinnost založit internetové stránky, na kterých společnost bude povinna uvádět údaje, které je povinna uvádět na obchodních listinách.

Výše zmíněné body upravují požadavky na obsah stanov akciové společnosti po celou dobu její existence. Vedle těchto požadavků zákon však požaduje další náležitosti, které ve stanovách musí být uvedeny při zakládání společnosti, a o kterých se zmiňuji níže. U založení akciové společnosti je dobré podotknout, že akciovou společnost nově může založit i jedna fyzická osoba, což do konce roku 2013 právní předpisy nepřipouštěly.

Požadavky na obsah stanov při založení společnosti

Jedná se zejména o údaje o tom, kolik akcií který zakladatel upisuje, za jaký emisní kurz a údaje o vkladech, které jsou s těmito akciemi spojeny. Důležitý je také údaj o splatnosti těchto vkladů a jejích správci. Také údaj o tom, v jaké výši musí být splacen základní kapitál k okamžiku vzniku společnosti. V případě nepeněžitých vkladů je povinnost uvést jméno vkladatele, způsob jejich ocenění, jmenovitou hodnotu a počet akcií, se kterými tyto vklady budou spojeny a určení znalce který toto ocenění provede. Dále je třeba již při založení společnosti určit členy orgánů, kteří mají být voleni valnou hromadou. Mají-li být vydány zaknihované cenné papíry, je třeba uvést čísla majetkových účtů, na které mají být zaknihované akcie vydány.

Důležité je na závěr upozornit akcionáře a členy statutárních orgánů již existujících akciových společností, že je potřeba uvést stanovy těchto společností do souladu s donucujícími ustanoveními nové úpravy nejpozději do 30. 6. 2014. V případě nesouladu stanov s donucujícími ustanoveními po tomto datu společnosti hrozí až zrušení na základě návrhu soudu. Je tedy dobré se obsahem stanov zabývat nejen kvůli výhodám, které nová úprava přináší, ale také kvůli možným negativním následkům.

Mgr. Daniel Macek, advokát

 

Odpovědnost statutárního orgánu podle nové právní úpravy

14.2.2014

S novou právní úpravou, která nabyla v účinnost od nového roku, je důležité upozornit na změny, které přicházejí v oblasti odpovědnosti statutárních orgánů. Oproti poměrně obecné úpravě v obchodním zákoníku poskytují nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporací podrobnější popis této odpovědnosti. V tomto článku Vám poskytneme základní nástin toho, na co by si všichni, kteří vykonávají funkci statutárního orgánu, měli dát pozor.

Odpovědnost statutárního orgánu vůči společnosti.

Na začátek se budeme zabývat tím, v jakém případě může být statutární orgán odpovědný vůči vlastní společnosti. Statutární orgán ve výkonu své funkce si musí počínat s péčí řádného hospodáře. Péči řádného hospodáře nový občanský zákoník upravuje následovně:

a) statutární orgán musí projevovat nezbytnou loajalitou (pod kterou je také možné zahrnout např. povinnost mlčenlivosti, střet zájmu aj.),

b) statutární orgán musí disponovat potřebnými znalostmi a pečlivostí.

V případě, že bude statutární orgán jednat v rozporu s těmito požadavky a tímto jednáním způsobí škodu, bude za tuto škodu odpovědný. Za relevantní považujeme zmínit skutečnost, že odpovědnost statutárního orgánu nasává již za přijetí funkce. Pokud někdo přijme funkci statutárního orgánu s tím, že si je vědom, že ji nebude schopen řádně vykonávat s péčí řádného hospodáře, odpovídá za škody, které tímto způsobí, byť z nedbalosti. Ručení statutárního orgánu je ve všech případech do plné výše jeho majetku.

Odpovědnost statutárního orgánu vůči třetí straně

Vhodné je seznámit Vás se situací, ve které může statutární orgán přímo odpovídat třetí straně. K tomuto může dojít při naplnění následujících podmínek:

a) Věřitel společnosti se nemůže domoci úhrady dluhu na společnosti

b) Statutární orgán byl společnosti povinen nahradit škodu, jež způsobil

c) Škodu, kterou statutární orgán způsobil, zatím společnosti neuhradil vůbec, nebo uhradil pouze z části.

Pokud jsou splněny všechny tyto podmínky najednou, může třetí strana požadovat úhradu svého dluhu přímo po statutárním orgánu a to do výše, do které tento odpovídá za škodu společnosti.

Odpovědnosti statutárního orgánu v insolvenčním řízení

Nová úprava dále upravuje odpovědnost statutárního orgánu v případě, že si byl vědom nebo si měl být vědom hrozícího úpadku společnosti, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil vše potřebné a rozumně předpokládané k jeho odvrácení. V takovém případě je povinen na výzvu insolvenčního správce vydat prospěch, získaný na základě smlouvy o výkonu funkce, případně i jiný prospěch, a to za dobu 2 let předcházejících právní moci rozhodnutí o úpadku. Tato povinnost se vztahuje i na bývalé členy obchodní korporace, kteří v daném období funkci vykonávali, ale ke dni přijetí výzvy insolvenčního správce už ve funkci nejsou.

Závěrem

Z výše uvedeného je zřejmé, že každý, kdo vykonává funkci statutárního orgánu nebo zvažuje nabídku takovou funkci přijmout, by se měl pečlivě seznámit s požadavky spojenými s jejím výkonem. V opačném případě zde hrozí značná rizika vyplývající zejména z požadavků na péči řádného hospodáře, které mohou být často spojeny s předpokladem značné kvalifikace k výkonu takové funkce.

Nový občanský zákoník ve vztahu k e-shopům

9.1.2014

S účinností nového občanského zákoníku (NOZ), tedy od 1.1.2014 nastala snad největší změna, týkající se podnikání v historii samostatné České republiky. Tento článek se zabývá problematikou vztahující se ke změnám v souvislosti s internetovými obchody – e-shopy. NOZ se mimojiné více zaměřuje na ochranu spotřebitele a zákazníci tak získají větší práva kdežto prodávajícím vzniknou nové povinnosti.

V NOZ se zpřísňuje informační povinnost provozovatele e-shopu, tím má za cíl chránit kupujícího. Provozovatel e-shopu bude podle zákona povinen kupujícímu poskytnout veškeré podstatné údaje související s prodejem (závazkovým vztahem) a informovat ho o možnostech a náležitostech jeho ukončení. NOZ přímo explicitně uvádí v § 1811 výčet informací, které je prodávající povinen kupujícímu poskytnout. V případech, kdy jsou smlouvy uzavírány prostřednictvím internetu, či jinak na dálku, je tento výčet ještě rozšířen o další informace uvedené viz § 1820 NOZ.

Co z toho pro vás, jako provozovatele e-shopu vyplývá?

Spotřebitel je oprávněn odstoupit od kupní smlouvy po podstatně delší dobu než nyní, pokud bude poučen špatně nebo vůbec nepoučen o možnosti od smlouvy odstoupit. Kupující by měl také být poučen o tom, že nese náklady na vrácení zboží, protože pokud prodávající kupujícího neupozorní, že s vracením zboží jsou spojeny náklady, může se kupující těchto nákladů na prodejci domáhat.

Lhůta pro odstoupení od kupní smlouvy zůstává stejná, tedy čtrnáct dnů ode dne převzetí zboží. V souladu s úpravou NOZ postačuje, pokud v této lhůtě kupující písemné odstoupení od kupní smlouvy i pouze odešle na adresu prodávajícího. Kupující je pak zavázán po svém odstoupení vrátit zboží nejpozději do čtrnácti dnů od dne odstoupení od smlouvy. Ale i zde platí, že postačí, pokud zboží bude v této lhůtě odesláno a ne doručeno. Prodávající je pak povinen do 14 dnů od odstoupení od smlouvy vrátit kupujícímu celou kupní cenu, a to nově včetně nákladů na dodání zboží. Prodávající nově také nemá právo nárokovat si při odstoupení od smlouvy náhradu skutečně vynaložených nákladů spojených s vracením zboží.

Prodávající však může kupní cenu vrátit až poté, co mu kupující dokáže, že zboží předal nebo že zboží odeslal.

Jak je to s reklamacemi aneb odpovědností za vady výrobku v NOZ („záruční lhůta“) ?

Mezi odbornou veřejností a i autory zákona bohužel prozatím panují neshody o tom, jestli NOZ zachovává současnou úpravu odpovědnosti za vady, tedy že po lhůtu 24 měsíců po koupi odpovídá prodávající (záruční lhůta). Část tvrdí, že se záruka u spotřebního zboží ruší, druhá část naopak tvrdí, že 24měsíční záruka trvá i nadále. Bohužel naprostou jistotu v této otázce přinese v budoucnu až judikatura soudů, v čemž se skrývá největší problém, protože právní jistoty tak bude moci nabýt prodejce a i kupující zřejmě až po několika letech(!). Bylo by tedy vhodné, aby prodejci, kteří chtějí záruku spotřebitelům poskytovat, uvedli to výslovně ve svých obchodních podmínkách, ovšem aby zároveň vzhledem k smyslu podnikání nabídli záruku únosnou podnikatelskému riziku.

Je proto vhodné nechat si upravit ochodní podmínky v souladu se zákonem někým, kdo se na toto specializuje.

Novinkou je, že pro prodávajícího je závazná i záruční doba, kterou uvede na obalu věci nebo v reklamě na ni. Pokud tu nebude chtít zákazníkovi poskytnout, je třeba aby prodávající odstranil informaci o záruční době ze svých obchodních podmínek. Taková praxe by však mohla znamenat, že by prodávající neměl odpovědnost za vady zboží, které by se objevily až po okamžiku prodeje a kupující by tak neměl žádné nároky vyplývající z vad na věci (oprava věci, sleva z kupní ceny či odstoupení od kupní smlouvy).

Co říci na závěr tohoto krátkého seznámení s NOZ?

Vzhledem k tomu, že účinnost NOZ již nastala a tedy veškeré smlouvy uzavřené po 1.1.2014 se budou již řídit novou úpravou NOZ, považuji za nutné upozornit na výše uvedené nejdůležitější změny a doporučit důkladnou revizi kupních smluv a obchodních podmínek, aby byly po 1.1.2014 v souladu s NOZ a nezpůsobily Vám, provozovatelům e-shopů značné komplikace, kterým bylo možné předejít. Věřím, že Vás tento krátky článek zaujal a pokud budete mít zájem, jsem Vám v záležitostech ohledně výše uvedeného a i dalších plně k dispozici.

 

Mgr. Daniel Macek, advokát

T. 731464839

E: daniel@maceklegal.cz

Společenská smlouva S.R.O. dle zákona o obchodních korporacích

9.1.2014

V tomto článku se zaměřím na relevantní náležitosti společenské smlouvy, tedy dokumentu nutnému k založení společnosti s ručením omezeným (dále také jen „s.r.o.“) a jejímu dalšímu fungování. S účinností nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích od 1. 1. 2014 tyto náležitosti doznaly jistých změn a také díky větší smluvní svobodě některé z těchto náležitostí lze vykládat šířeji, a tedy je lépe přizpůsobit individuálním požadavkům. Je proto vhodné, aby nejen nově vzniklé společnosti své společenské smlouvy tvořily dle nové úpravy, ale také aby již existující společnosti své společenské smlouvy zkontrolovaly ohledně kompatibility s těmito požadavky.

Základní požadavky na společenskou smlouvu

Společenská smlouva musí být uzavírána formou tzv. veřejné listiny, což v praxi znamená formu notářského zápisu. Stejně pak formu notářského zápisu vyžadují změny společenské smlouvy.

Základní požadavky jsou obsaženy v ustanovení § 146 zákona o obchodních korporacích a jsou následující:

1) Firma společnosti, tedy název, jímž bude společnost vystupovat v obchodním rejstříku a při obchodním styku. U s.r.o. je nutné, aby za názvem společnosti bylo uvedeno: společnost s ručením omezeným nebo jedna ze zkratek s.r.o. a spol. s r.o. Firmy, jež nesou jméno fyzické osoby, ať již žijící nebo zesnulé, musí mít nově souhlas této osoby s užitím jejího jména v názvu firmy.

2) Předmět podnikání nebo činnosti společnosti.

3) Určení společníků uvedením jména a bydliště nebo sídla. Společníkem mohou být fyzické i právnické osoby. Ve společenské smlouvě postačí uvést pouze jméno, datum narození však bude třeba poskytnout pro notářský zápis. Společníci se zapisují do seznamu společníků, který vede společnost.

4) Určení druhů podílů připadajících na každého společníka. V této oblasti je pravděpodobně nejvíce novinek a proto je zde stručně zmíníme. Dle již neplatného obchodního zákoníku platilo, že jeden společník měl pouze jeden podíl na společnosti. Nově lze tvořit podíly, ke kterým se budou vázat různá práva (např. odlišné právo na podíl na zisku, hlasovací práva apod.), takže jeden společník bude moct vlastnit dva nebo více různých podílů v jedné společnosti, aniž by se tyto podíly sloučily v jeden. Důležitá je také možnost včlenit podíly do tzv. kmenových listů, tedy cenných papírů připomínajících akcie. Výhoda kmenových listů spočívá zejména v jejich snadné převoditelnosti a ani společenská smlouva nemůže jejich převod zakázat.

5) Výše vkladu nebo vkladů připadajících na podíl nebo podíly. Úprava kapitálu společnosti se rovněž dočkala podstatné liberalizace. Vklady mohou tvořit peníze nebo věci, jejichž hodnotu určí znalec vybraný budoucími společníky. Vklady nadále nemohou tvořit služby či práce. Lhůty, kdy je třeba určené vklady spojené s podíly zaplatit určí společenská smlouva, nejpozději však 5 let od založení společnosti. Pro vznik společnosti a její zápis do obchodního rejstříku je potřeba splatit alespoň 30% vkladů obsažených ve společenské smlouvě.

6) Výše základního kapitálu. Minimální výše základního kapitálu je nově určena již od 1 Kč v případě jednočlenné společnosti, dále 1 Kč na každého dalšího společníka. V praxi však nelze zakládání takové společnosti doporučit, neboť by hned od svého počátku byla na hranici úpadku, což by značně komplikovalo její další činnost.

7) Počet jednatelů a způsob jejich jednání za společnost. Zde se mnoho nemění, stále je třeba ve společenské smlouvě určit minimálně jednoho jednatele a způsob, kterým bude rozhodovat (tedy jestli samostatně nebo více jednatelů najednou, apod.)

Výše uvedené skutečnosti musí být zapsány ve společenské smlouvě po celou dobu existence společnosti. Dále zákon určuje při vzniku společnosti další speciální náležitosti, které lze však po vzniku společnosti ze společenské smlouvy vypustit.

Jedná se zejména o určení správce vkladu, tímto může být zakládající společník, banka nebo nově jakákoliv třetí osoba. Dále je třeba určit vkladovou povinnost zakladatelů a lhůtu, do které je třeba ji splnit. U nepeněžitých vkladů je nutno tyto vklady popsat, dále uvést určení jejich ceny a znalce, který toto ocenění provede. Tyto údaje lze po vzniku společnosti ze společenské smlouvy vypustit.

Pro zajímavost dále uvádím, že rovněž dle nové právní úpravy není povinný rezervní fond tvořený ze zisku s.r.o.

Výše zmíněné body jsou pouze základními body, jež společenská smlouva s.r.o. obsahovat musí. Vzhledem ke značné smluvní svobodě, kterou nová úprava poskytuje, je téměř nemožné obsáhnout všechna možná ujednání, které lze do této smlouvy přidat.

V souvislosti s přechodnými ustanoveními zákona o obchodních korporacích, upozorňuji, že pro s.r.o. vzniklé do konce roku 2013 platí, že změny náležitostí společenských smluv, je nutné zohlednit do stávajících společenských smluv ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona o obchodních korporacích, tj. do 30. 6. 2014. V této lhůtě musí být společenská smlouva s.r.o. doručena do sbírky listin vedené u příslušného rejstříkového soudu. Jestliže tak s.r.o. neučiní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, určené rejstříkovým soudem, může takováto nečinnost dojít až do fáze zrušení společnosti s likvidací. V případě Vašeho zájmu o tuto problematiku jsem připraven poskytnout odbornou právní konzultaci.

Mgr. Daniel Macek, advokát
E. daniel@maceklegal.cz
T. 731 464 839

Čekají nás změny

25.12.2013

Od 1. ledna 2014 nabude účinnosti nový občanský zákoník (dále jen NOZ) a zákon o obchodních korporacích (dále jen ZOK).

Smyslem a účelem NOZ je upravit veškeré soukromoprávní vztahy v rámci jednoho zákona. NOZ přebírá značnou část principů a pravidel upravených v jiných zákonech, které zrušuje. Např. obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o sdružování občanů nebo zákon o vlastnictví bytů. Kladem bude zejména sjednocení závazkového práva. Už tedy nebudou smlouvy podle občanského a obchodního zákoníku.

NOZ je členěn do pěti částí - Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. Vedle NOZ budou nadále platit i další předpisy z oblasti soukromého práva, jako zákoník práce, zákon o průmyslovém a duševním vlastnictví, autorský zákon a další. NOZ jim však bude právně nadřazen.

Jak již bylo shora uvedeno, od 1.1.20124 společně s NOZ nabývá účinnosti ZOK, který však nemá být následovníkem obchodního zákoníku, ale zvláštním předpisem, který upravuje úzce vymezený okruh právnických osob, obchodní korporace.

Obchodní korporací dle ZOK se rozumí všechny formy obchodních společností (společnost s ručením omezeným, akciovou společnost, komanditní společnost, veřejnou obchodní společnost, evropskou společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení) a družstev (družstvo v užším smyslu, bytové družstvo, sociální družstvo a evropské družstvo).

ZOK obsahuje základní pravidla a principy činnosti obchodních korporací, počínaje založením, strukturu orgánů, odpovědnosti členů orgánů až po zrušení obchodní korporace. Přesto NOZ neřeší vše zcela konkrétně. Obecnější principy a pravidla fungování obchodních korporací nalezneme v NOZ.

Přesto v jeho textu nenalezneme všechny tyto podmínky. Naopak detailnější principy a pravidla jsou obsažena ve zvláštních zákonech, jako je např. zákon o přeměnách obchodních společností.

Konkrétním změnám a novinkám, které od 1. 1. 2014 přinese NOZ a ZOK, a je jich skutečně spousta, se budu věnovat postupně v dalších článcích.

Mgr. Daniel Macek, advokát

Stránky